Estetika odzvozená od vzhledu průmyslových objektů nám připadá děsně chic.
Začlo to na přelomu tisíciletí přeměnou starých továren v originální prostory k bydlení - lofty. A končí to u neobyčejné obliby stěrek různého typu, černých ocelových kontrukcí, skleněných dveří a příček v černých rámech, kovových poliček a důslednému potemnění barev. Černá, antracitová a temně zelená barva vévodí interiérům už i v Ikea. Myslím, že epocha vzestupu industriálního stylu, který v posledním roce okořenilo živočišné etno právě vrcholí.
A nebo už je za zenitem?
Jde už jen o bezduché opakování industriálních prvků, které městským bytům moc sluší?
Industriální styl mám ráda pro jeho materiálovou upřímnost a přímočarost. Sluší mu minimalistická řešení i ležérnost v kombinování materiálů. Otevřené a propojené obytné prostory vyhovují našemu životnímu stylu. Velké kuchyňské ostrovy, rastr otevřených regálů, drátěné podnoží židlí i stolů nebo nábytek na kolečkách. To je variabilita, ležérnost a vzdušnost. Návykový návrhářský přístup. Díky němu se industiální styl jen tak neokouká. I když přifrčí nové trendy...
M.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu.