"Od Topolného je cesta dlúhá...", zpívala jsem si v autě.
V písničce je cesta dlouhá do Bílovic, mě čekala podstatně delší. Stěhování do Prahy. Hned na druhý den. Interiér domu v Topolné otevírá obrovskými okny krásné výhledy do kopcovité krajiny. Usměvaná krajina Slovácka je mi milá stejně jako písničky a tamní lidé.
Mám ráda, když architekt nakreslí okna bez parapetů a propojí vstup, denní místnost, kuchyni i terasy v jeden na sebe navazující prostor. Tady byla situace trošku komplikovaná. Nechtěla jsem, aby pohovka byla otočená zády ke vstupu do místnosti. Záleželo mi na hezkém tvaru krbu i průhledů kolem něj. Nesmím zapomenout na ostrůvkové vaření. Vždyť gastronomie je dnes společenská záležitost. Ale předně jsem chtěla navrhnout trendy bejvák.
V sobotu mi jedna studentka položila otázku, zda není lepší kašlat na trendy a navrhovat nadčasové bydlení. Tak určitěěě! Pokud se slovo nadčasové nestane synonymem usedlé, nedejbože zaprdlé. A taky není trend jako trend. Leč o trendech jindy. Chce to zkušenosti, nadhled a zvládnuté řemeslo. Těžko se to lidem vysvětluje. Zvlášť když se soustředí na milimetry a sousedy. I interiér navržený profíkem s velkou odvahou umí být nadčasový. Fakt!
A ty trendy v Topolné?
Černý kov, kouřové sklo, dubová natur podlaha, trošku etno i rustik.
Tak mrkněte.
Mari.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu.