JAKO KAŽDÝ ROK...

 Nemám a nestíhám, co bych měla... 

 Každičký rok si plánuji, jak budu mít 1.12. hotové všechny zakázky a v prosinci budu jen dělat PFka, administrativu, piglovat, péct, originálně balit skvostné dárky pro celou rodinu a lazikovat po vánočních trzích... 
Na podzim jsem dovolila, aby se mi do harmonogramu vloudily dva na první zdání rychlé projekty a už se vezu. 


 Ráno se vzbudím s tím, že mě pravá ruka bolí až po rameno a chtělo by to ještě dvě hoďky natvrdo. Když přes Českou běžím na schůzku, všechno za mnou vlaje včetně šňůry od notebooku, protože mi ho večer někdo vyhodil z nabíječky, aby si nabil tablet... A v hlavě mi zní znělka z ovečky Shawn. Taky bych chtěla jít načesaná, oháklá, v jedné ruce punč a v druhé chlapa, co mi vleče tašky s dárky. Nesmím se moc rozhlížet, protože hrozí, že se uvidím ve výkladní skříni a zařvu. 

 Raději jsem poslala nedoléčené dítě do školy s obavami, co donese v deníčku k procvičení. Už nemůžu každý den 11:50 začínat zmateně pobíhat po kuchyni a hledat oběd, který jsem měla začít dávno vařit. Zatímco mne opakovaně prozvání truhlář a stavební dozor. Rozmrazuju polévku a vytahuju brumíka. Jsem odstrašující případ matky. Ještě že, všechny "baby" zejména ty ze sociálky pečou. Protože by tu do hodiny zvonily a já jim těžko vysvětlovala, že brumík je něco jako buchtičky se šodó. 

 A když o půl druhé v noci tupě zírám jak "čtverečkuje rendr", přepisuji seznam úkolů, který se den za dnem stává méně reálný. Ten seznam ve mě vyvolává pocity urputnosti, že to dotáhnu... Skoro bych usnula, kdyby mě nevzbudilo burácení fotbalových fanoušků z televize. Bílé fleky na zeleném pozadí skáčou na hromadu a manžel, ležící na pohovce, jejich výkon ocenil hlasitým zachrápáním, za které by se nestyděl ani medvěd astmatik. 
Mimochodem už se ptal, proč stále ještě nepeču a začal mi emailem posílat odkazy na kurzy pečení. 
 Ale já peču! 
 PEČU NEPEČENÉ A DEKORUJU ČISTÉ = NAVRHUJU RAW RESTAURACI A DOLAĎUJU DESIGN KOSMETICKÉHO SALONU... 
 A mám depku, že to není taková pecka, jak si představuju. Jo, a ještě ty Židlochovice, už se rýsují...