Až přestane pršet, bude to chtít piknik někde venku. A nebo si zkusit namalovat krajinu. Tak trochu jinak...
Obzvláště miluju jednu krajinu. Zas a znova mi rozbuší srdce, když vyjedu z lesa k Žítkové a rozevře se krajina se stráněmi prudce klesajícími dolů do údolí. Měkké kopce, oblé tvary listnáčů.
No, nic světoborného. Každého potěší pohled do krajiny. Nejen rodné. Ve vnitrozemí Itálie s úžasem hledíte do krajiny renesančních obrazů. Žádný výplod mistrovy fantazie, realita. Perfektní perspektiva. V té době, ale malíři krajinu vnímali jen jako možné pozadí figurálního výjevu. Krajinomalba vznikla jako samostatný obor malířství až v době baroka. Když v Holandsku v 16. století v rámci reformace zakázali malovat náboženské výjevy, museli si malíři najít jiná témata jako portrét, zátiší a krajinu. Snažili se zachytit krajinu co nejrealističtěji, včetně její atmosféry a hry světla. Později zahrála krajina na romantickou notu a budila velké emoce. Bohužel malíři ještě v 19. století nevytáhli paty do přírody a dramatická plátna komponovali v ateliérech. Brzy se to mělo změnit. Snad nejslavnějšími krajináři se stali impresionisté. Vyšli do plénéru a malovali krajinu dokola v různých světelných podmínkách. Cesta za realistickým zobrazením nevede přes detail. Doteky štětce v pestrých barvách modelovaly obraz, který se barevně a tvarově spojí až na sítnici lidského oka. A tak se mihotavý dojem sluncem zalité krajiny vytvoří až v naší hlavě. Nechat oči dotvořit namalovaný výjev je dobrý fígl, díky němuž došla cesta v realistickém zobrazování do cíle. A bylo nutné hledat nové podněty.
A co s tou malbou krajiny?
Zkuste namalovat krajinu jinak. K malování použijte pouze přírodní pigmenty. Malujte jen tím, co v krajině najdete - hlínou, kamenem, uklíkem, pampeliškou, rozmačkanou trávou, květinami. Víte, jakou to bude mít výhodu? Použijete barvy v omezené škále a nebudete se soustředit na detail. Pouze na proporce, světlo a stín.
Mari
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu.